Koně v ekologii??

1. března 2010 v 18:19 | Terda
No jasně to si asi říkáte koně a ekologie???? V každém případě jě tam nmusíme zařadit vždyť oni jsou také sivoká zvířata které se snaží chránit přírodiu za každou cenu!!! Berte to na vědomí když na nich budete jezdit!
 

Takže začínáme!

22. února 2010 v 18:26 | Terda |  Ježdění od A do Z
Toto je určeno pro tři skupiny lidí:
-Pro začátečníky, kteří se diví, že jimi jsou tak dlouho- těm řekneme, co dělají špatně
-Pro ty, kteří se začátečníky teprve chtějí stát a jezdectví znají doposud pouze z televize-těm řekneme, jak vypadá správný začátek.
-Pro ty, kteří na něco tak nebezpečného, jako kůň, vůbec nezamýšlejí vylézt, kteří ale chtějí u televize nebo na závodech poze pochopiz: Jak to ten Neckermann nebo Winkler vlastně dělají- vždyť se to nezná poznat!
Stránka se ale rozhodně neobrací na jezdce, kteří považují koně za mercedec 600. O sladkém životě se zde mluvit nebude.

Dvakrát měř jednou řež!

Tato kapitola se pokouší poslat dychtivéhočtenáře do správné školy a snaží se vysvětlit, proč existují dva druhy koní: dobří a ti, na které ho posadí.

Ježdění nezačíná nákupem ostruh, nýbrž průzkumem dosažitelných zařízení, ve kterých se vyučuje jízdě na koni. jsou to. ve všech lepších městech- jezdecký spolek jezdecké federace a dvě až tři soukromé stáje. Jak se rozhodnete není otázka peněz, protože vyuka stojí všude přibližně stejně. Je to spíše otázka koní, to ale zatím nedokážete posoudit. Za prvé, protože tomu ještě nerozumíte. A za druhé, protože si koně, který bude pod vámi trpět stejně nemůžete vybrat. Je to otázka lidí. Jezdit na koni se neučíme tak jako jezdit autem. Po určitém počtu hodin v autoškole má zkoušející slitování i s tím nejblbějším a potvrdí mu písemně, že smí ode dneška oficiálně ohrožovat nejen sebe, ale i ostatní. Jedění na koni nikoho vážně neohrožuje, přesto se učíme nesrovnatelně déle. Než člověk najde řazení, plyn, brzdy! O jejich vlastním ovládání ani nemluvím. Výběr školy je je tedy otázkou lidí, kteří zde jezdí, protože pokud to myslíte vážně budete muset s nimi léta vycházet. Poaďte se do klubovny, která ve většině stájí nesmí scházet a je dalo by se říci velmi důležitá(no kde by jste si mohli sednout, když je venku mínus patnáct a vy jste zmrzlí a dát si v klidu čaj, nebo pohovořit s trenérem o svých chybách) a poslouchejte o čem si zde lidi povídají, pokud se dozvíte i při své druhé nebo třetí návštěvě, že se zde pokaždé znovu, kam chodí dámy ke kadeřníkovi, kde šijí. Pánové které je nejlepší auto, pak se obávám, že sedíte ve špatném vlaku. Pokud se tu ale mluví o koních a jezdeckých chybách. Pokud stáj zaujímá stáj zaujímá nejlepší místa na závodech, nemyslím na tribuně, ale v parkuru nebo drezúře, pak můžete předpokládat, že vás tu naučí jezdit. Tak či onak jisté to není. I v lehce snobských zařízeních bývají učitelé, kteří se svým žákům věnují s pravou zaníceností, když poznají, že do hodin chodí s láskou ke koním a ne kvůli drahým jezdeckým botám. A naopak, zařízení koňmi posedlá provozují řemeslo vyuky začátečníků často s výrazem gurmána, který z lásky k ženě se cítí povynován vychvalovat obyčejné pečené brambory. Ať začneme jakkoli, je to špatně. Ale začít se jednou musí! Tedy konečně začněme:-)

Hned vlastního koně??

22. února 2010 v 18:25 | Terda |  Ježdění od A do Z

ObrazekHned vlastního koně??

Nevypínejte prosím internet, ještě Vám řeknu, jak se jezdí. hned vlastního koně? Když se mne ptáte, tak ne. protože když dobrý kůň svého jezdce naučí konečně jezdit , není to už dobrý kůň a musíte hozase učit Vy, jak dobrý kůň vypadá. Vzniknou přitom mnohá nedorozumění, která jsou stejně složitá, jako kdybyste se chtěli učit psát na stroji podle not Beethovena. Pro začátečníka je důležité jezdit různé koně, protože každý je jiný. Jezdíme-li stále stejného koně, reflexy se uspí. Člověk je brzy tak pozorný jako manžel po patnácti letech služby. A kůň se také pokaždé nerozbrečí, když jste suroví. A také ještě vůbec nevíte, jestli u ježdění zůstanete, a proč by jste se to měli dozvědět za desetitisíce, když to můžete vědět i za 200 korun za hodinu? Také o koních nemáte ještě ani páru. Také ne každý kdo prodává koně je dobrý človběk. Nebo se porozhlédněte , kdo by ve stáji postrádal půlku koně. Leckterý jezdec se přecenil a první láska přebila veškeré myšlenky na peníze. Nyní ho třeba ta bestie shodila a nezačala potom ani míň žřát. Zkrátka: chtěl by se s tou půlkou rozvést. Než do takového manželství vstoupíte jako domácí přítel, který se dělí o měsíční náklady, budete se muset rozhodnout, je-li vám milejší charakter koně nebo majitele. Teď jsem vám ukázala jednu z cest, ale jít musíte sami.
 


Co si obléknout???

22. února 2010 v 18:23 | Terda |  Ježdění od A do Z
V inzerátech často nalézáme: "elegantní jezdecké boty, zachovalé, velikost 42, postoupím levně vzhledem k okolnostem." Nebo: "jezdecké kalhoty šité na míru, dámskévelikost 40, s kůží málo nošené, prodám vzhledem k okolnostem levně." Okolnosti ve kterých se tyto dámy a pánové necházejí, jsou zaviněny tím tím, že nakupovali jezdecké šatstvo v dobré víře a přesvědčení, že tím omráčí souseda nejezdce Šulce daleko více než třemi týdnami na Kanárech. jenomže ke vší smůle dokonce i plnokrevní koně se zajímají o módu daleko méně než si dokážete představit-skoro to vypadá, že , že zašívané a flekaté kalhoty stájníka a jeho svraštělá bagančata jsou jim milejší než elegantní výrobky předních módních tvůrců. Koně nereagují na holínky nebo strečové kalhoty , ale na holeň a sedací kosti, a to obojí máme i v džínách a polobotkách. Samozřejmě to vypadá poněkud směšně. Asi tak stejně, jako když se válí módní elegance v jízdárně v pilinách smíchaných s końskými koblížky. Míním tím toto: Téměř každé oblečení je pro první tři až čtyři hodiny dobré. To už jste spadli, měli namožené svaly, víte, jestli před každou hodinou větší strach, než jste schopni překonat, také jste se již rozhodli, jestli máte zapotřebí, aby na Vás učitel za vaše peníze řval... A také víte, jestli vydržíte . Pokud ne, neztratili jste za těchto okolností více než hezký sen. Ale vy samozřejmě vydržíte.
A co si tedy obléknout?
Nejdůležitější je jezdecká přilba, ale pro začátek vám bude stačit helma na kolo. I když si v helmě připadáte směšně ochrání vám dostatečně hlavu. Možná, že ostatní dívky ve stáji helmu nenosí, ale je to jejich chyba! Vy helmu nosit budete a i když se nebudete zezačátku v přilbě cítit dobře, brzy si na ni zvyknete. Z vlastní zkušenosti vím, že používání jezdecké přilby je nezbytné, protože případné zranění způsobené bez přilby nebere pojišťovna ohled.
Jezdecké kalhoty: Měli by být upnuté a nejlépe ne do zvonu a kvůli praktičnosti, by neměli být z materiálu, na který se lepí seno a sláma a nejlépe v černé. Samozřejmě vím, že závodní jezdci mají kalhoty bílé. Ale vy závodní jezdci nejste že? Protože ze začátku budete často padat a mohly by i po vyprání zůstat na kalhotách různé fleky a nevypadalo by to pěkně. Zevšeho nejvíce si však v kalhotách připadat pohodlně.
Triko: Na léto velmi praktické. nejvhodnější je triko s dlouhým rukávem. Aby vám chránilo při jízdě celé ruce(například v terénu, kde vás můžou poškrábat větve na stromech.)
Bunda nebo vesta: Vhodná do chladnějšího počasí. nemusí být přímo určena k ježdění. Je potřeba se v ní cítit pohodlně. Měla by být upnutější.
Boty: Měli by mít menší podpatek. Aby vám noha neproklouzla do vnitř do třmenu a při pádu by to mohlo být velmi nebezpečné. Májí vám být pohodlné.
Jezdecké rukavice:umožňují bezpečné držení otěží.
Ostruhy: Ty nechejte doma ty rozhodně potřebovat nebudete:-)

Před nasednutím

22. února 2010 v 18:20 | Terka |  Ježdění od A do Z

Před nasednutím


Než budete moci vstoupit do jezdecké stáje. chtěla bych vás seznámit ještě s pár věcmi. Jak jistě víte, musíte něčím koně ovládat a právě o těch věcech, které vám to umožňují, bych vám chtěla něco říci v této kapitole. Prosím stále ještě nevypínejte tuto stránku:-). Moje rady se vám ještě můžou hodit.


Jsou dvě základní pomůcky k ovládání koně: sedlo a uzdečka. To je většinou všude základní vybavení koně na jízdu. Jen jednu věc bych chtěla zmínit: nikdy si nepleťte pojem uzda s uzdečkou a proč? To se vám pokusím vysvětlit v této kapitole:


Uzdění

Uzda nebo uzdečka se nevléká koni na hlavu a umožňuje jezdci koně vést.


Typy uzdění:

ObrazekUzdečka: nejjednodušším a nejužívanějším uzděním je uzdečka se stíhlovým udidlem. To může být buď lomené s kroužky, nebo olivkami,







ObrazekUzda:představuje vyšší stupeň uzdění. Má stíhlové i pákové udidlo a měli by ji používat jen zkušení jezdci s jemnýma rukama. Často se užívá při soutěžích a drezúře, ale je nevhodná pro mladé, fyzicky ještě nedospělé nebo málo vycvičené koně. Pákové udidlo vyvolává silný tlak a může se stát v rukou začátečníka mučící nástroj.





Hackamore: představuje typ bezudidlového uzdění, který se používá na koně s bolavou tlamou nebo zuby. Také se používá pro přecitlivěl koně na udidlo. Využívá se páky na nos, spodní čelist a týl a obvykle se používá jen dočasně.


Popis uzdečky:

Obrazek

Druhy Nánosníků:


ObrazekHannoverský nánosník (uzavírací) : Tento typ se nejčastěji používá v Německu. Jak už napovídá jeho název má zabraňovat otevírání huby. Pokusí-li se ji otevřít, pak je ji nucen opět zavřít. Protože hannoverský nánosník nesplňuje jiný účel, než že nutí koně zavírat hubu a zmírňuje účinky udidla, není důvod, abychom při ježdění nepoužívali anglický nánosník, který je příjemnější. Velmi často se setkáváme se špatným přizpůsobeným hannoverským nánosníkem, který nejenže nutí koně zavírat hubu, ale také štípe a zraňuje, takže je často příčinou problémů huby. Správně přizpůsobený nánosník leží lícnicí nánosníku před lícnicemi udidla. Jestliže tomu tak není, je nánosník příliš dlouhý podbradní řemínek příliš krátký. Nánosník leží na tři prsty od nozder na spodním konci nosní kosti. Na spodní čelisti je spojen přezkou. Bez přezky nánosník spadává, dráždí nozdry, zabraňuje dýchání a uzavírá hubu. Nánosník musí být vždy dostatečně dlouhý a měkký tak aby neodíral bradu. U příliš citlivých koní můžeme podbradní řemínek opatřit měkkou gumovou hadičkou, která nedráždí kůži. Hannoverský nánosník nesmí být v žádném případě těsně zapnutý, na zkoušku podstrčíme mezi nánosník a nosní kost dva prsty. Jestliže nánosník utahujeme příliš, zabraňujeme koni ve žvýkání a svíráme udidlo a pysky. Mnoho jezdců zapíná nánosník příliš hluboko a pevně. Nevědí, že koně přivádějí k dušnosti a způsobují tak velké škody.

ObrazekMexický nánosník: Je vynikající pomůckou pro napravení koní, kteří chodí s otevřenou hubou, se zatuhlou spodní čelistí, nebo kteří silně tlačí na udidlo. Zadní část horního řemínku totiž vyvíjí jemný tlak na určité svaly, což vede k tomu, že kůň se odnaučí tyto zlozvyky. Nánosník přitom nemusí být příliš přitažen. Také zde nehrozí nebezpečí, že řemínek nánosníku poklesne tak, aby omezil průchodnost nozder a tím neovlivnil dýchání koně.

ObrazekAnglický nánosník: je nejvýhodnější, protože při správném přizpůsobení koni nepřekáží a umožňuje volný pohyb udidla. Mezi čelistí a podbradním řemínkem má zůstat mezera na dva prsty. Těsnější zapnutí zabraňuje koni v odžvýknutí a kromě toho dře. U správného anglického nánosníku leží lícnice nánosníku přesně pod lícnicí udidla a s nánosníkem svírá úhel 90 stupňů.



Udidla

Jsou různé typy udidel. Více se jimi budu zabývat někde jinde. Protože je opravdu hodně druhů udidel a každé působí jinak, ale ty nejznámější vám tady ukážu. První kovová udidla se začala vyrábět mezi roky 1300 a 1200př.n.l. a byla původně bronzová. Starší byla ze dřeva nebo rohoviny.


Jsou různé druhy udidel od měkkých až po ostrá. Jak poznáme jest-li je udidlo ostré? Není to tím, že by mělo udidlo ostré hrany, ale je užší a tím pádem méně rozkládá váhu v hubě koně. A právě to zvyšuje větší tlak na menší prostor pro koně je tento tlak silnější. Začátečníkům by se v žádném případě nemělo dostat do rukou ostré udidlo. Nadělalo by více škody než užitku. Takže už k jednotlivým typům udidel:


Stíhlová udidla
Stíhlové udidlo je vždy zakončeno kroužky nebo olivami různých tvarů, popřípadě opatřeno roubíky. Část udidla, kterou má kůň v hubě se nazývá udítko. Udítko může být z jedné části nebo jednou či dvakrát lomené. Dále může být udítko různě silné; čím je silnější, tím méně je ostré jeho působení. Udítka jsou většinou kovová, ale mohou být také pogumovaná nebo z plastu.


Volné kroužkové

udidlo
Udidlo "Déčko"Obrazek

Udidlo dvakrát lomené

Obrazek

Obrazek


Roubíkové udidlo

Obrazek




Udidlo Oliva

Obrazek




Páková udidla
Pákové udidlo se většinou používá v kombinaci s jednoduchým udidlem při uzdění uzdou. Pákové udidlo má udítko z jedné části a po stranách dvouramenná hýbla. Udítko může být rovné nebo s ohbím pro jazyk. Udidla s ohbím pro jazyk jsou ostřejší, neboť vyvinují větší tlak na citlivou dáseň koně. Ostrost účinku pákového udidla závisí táké na délce hýbel a na použití podbradního řemínku.

Lomené pákové udidlo

s měděným udítkem
Obrazek
Páka drezúrní


Obrazek

Kočárová páka

Obrazek







Pelhamové udidlo
Do pelhamového udidla lze připnout jednu nebo dvě otěže. Pokud udidlo používámeObrazek se dvěma otěžemi, je horní otěž stíhlová a má normální účinek, spodní otěž je páková a její účinek je ostřejší.





Hackamore
ObrazekHackamore pochází původně z Jižní Ameriky, ale dnes tento typ uzdění používá také zejména mnoho skokových jezdců v Evropě. Je-li kůň uzděn hackamorem, nemá v hubě žádné udidlo. Účinek hackamore spočívá v tlaku na nosní kost a sanici koně.



Sedlo

Takže na začátek: Sedlo upevňujeme koni na hřbet. Pod sedlo vždy vkládáme podsedlovou dečku, která chrání hřbet a saje pot a tím pádem chrání vlastně i sedlo. Sedlo se upevňuje podbřišníkem, který musí být z pevného materiálu. Vyrábí se většinou z kůže, nylonu nebo nylonové příze.

Jsou různé druhy sedel. Jejich tvar je určen použitím sedla.

ObrazekSkokové sedlo: je střiženo velmi dopředu speciálně pro použití kratších třmenů. Pomáhá vám udržovat dobrou pozici. Jako sedlo pro začátečníka není vhodné, právě kvůli kratším třmenům, ve kterých se vám může špatně udržovat rovnováha

ObrazekDrezurní sedlo: Rovně střižené, je určeno k použití dlouhými třmeny a je s ním těžké zaujmout dobrou pozici při skákání. Čím máte delší třmeny, tím přesněji můžete dávat pobídky, proto si jezdci drezúry zvolili toto sedlo.

ObrazekVšestranné sedlo: je střiženo méně dopředu, ale stále se hodí pro počáteční skokanský výcvik. Toto sedlo se potom ještě dále dělí na sedlo pro všestrannost a univerzální sedla.





ObrazekWesternové sedlo: Lépe rozkládá váhu než anglické. Dokonce jsem někde četla, že až vlastně na polovičku váhy člověka. Je velmi vhodné na vyjížďky nebo na speciální soutěže ve westernovém stylu. V tomto sedle se nedá dobře skákat (už jsem měla tu čest si to vyzkoušet a opravdu to není nic pohodlného… ale dá se v něm skákat, i když je hrozba, že se"napíchnete" na hrušku sedla není to nic bezpečného)



ObrazekDostihové sedlo: Používá se při dostizích.Má bočnici nápadně vysunotou dopředu. Je to kvůli jízdě v krátkých třmenech.



Obrazek


Military sedlo:Slouží pro terení jízdu.








Sedlo by také mělo koni dobře sednout:

  • Mělo by ležet koni nebo poníkovi na hřbetě na plocho, aby se váha rovnoměrně rozprostřela.

  • Nesmí být příliš dlouhé, jinak bude tlačit na bedra.

  • Když se podíváte z přední nebo zadní rozsochy sedla podél páteře, měli byste vidět světlo.

  • Přední rozsocha nesmí tlačit na kohoutek. Do ní by jste měli pohodlně zasunout čtyři prsty.

  • Nemělo by sklouznout, když se kůň pohybuje.

  • Sedlové polštářky by měli být rovnoměrně vycpány. To se zkontroluje pohledem zezadu.

Tak tohle zkoumat na první hodině jízdy nemusíte. V každé dobré stáji má kůň svoje vlastní sedlo, které by mu mělo dobře padnout. Ale určitě není na škodu tohle znát.

Takže teď k samotnému popisu sedla:

Obrazek
Uzdečka slouží k jen jedno udidlo se používá ______POPIUZDEČKY_______

Stavba těla koně

22. února 2010 v 18:19 | Terka |  Ježdění od A do Z

Stavba těla

Poměr mezi strukturou těla a jeho funkcí označujeme souhrnným názvem stavba těla. Za ideální pak považujeme takovou, která nejen lahodí oku, ale současně splňuje potřebné parametry k dosažení očekávané výkonnosti. Jestliže se chcete věnovat ježdění n koni ať už rekreačně nebo závodně, budete se muset naučit popsat zevnějšek koně(krajiny těla). Je to důležité už jen proto, aby ste mohli popsat postoj nebo pohyb koně. Ano možná se vám to teď bude zdát nezáživné, ale určitě
to stojí za přečtení. Přece nechcete vypadat hloupě až se vás někdo na něco zeptá. A bude používat takové výrazy jako: spěnka, kštice atd. Dávám zde jak fotky tak podrobnější obrázky.


Zevnějšek koně(krajiny těla)

Jednoduše by se dalo říct, že je to kůň tak jak ho vidíte. Popisuje stavbu těla zvenku.Mezi zevnějškem, stavbou těla
a hospodářským využitím koně je určitá souvislost. Jinak budeme posuzovat chladnokrevníka, který je určen k těžké práci, jinou stavbu těla bude mít teplokrevník, k lehčí práci nebo ke sportu. Zevnějšek koně(exteriér) musíme posuzovat s jeho fyziologickými vlastnostmi(kondice konstituce,temperament, charakter,dlouhověkost, vývin, mléčnost a
svalovou práci). Tělo má být utvářeno tak,aby všechny jeho části mezi sebou zachovávaly správný poměr. Není možné přecenit některé části na úkor ostatních. Mají tvořit harmonický celek a úměrně se podílet na jednotlivých úkonech. Podle utváření a vývinu
jednotlivých částí těla si lze udělat úsudek o zdravotním stavu, konstituci a správném růstu. Dále je možné zařadit koně pomocí zevnějšku k určitému plemenu, popřípadě k užitkovému směru. Podle zevnějšku lze určit také směr užitkovosti. (plemenné zvíře, kůň k potažní práci, ke sportovním účelům.) Těžko však však odhadneme výkonnost- a to
sílu, rychlost a vytrvalost.

Při výběru koně k určité užitkovosti hodnotíme celkovou stavbu těla, vývin jednotlivých částí, jejich nedostatky by mohli ovlivnit požadovanou výkonnost. Exteriérové chyby naznačují, že kůň nebude dostatečně výkonný. Posuzování koní je obzvláště důležité při vybírání rodičovských párů. Plemenný hřebec nebo klisna s exteriérovými vadami nemohou být zařazeni do chovu, protože jsou značné předpoklady, že tyto vady
budou přenášet na potomstvo a to nebude mít požadovanou výkonnost. Při určovaní chovných jedinců proto přísně dbáme na utváření exteriéru. Jsou však exteriérové vady, které rodiče nemusí přenášet na potomstvo.
Obrazek


Obrazek














Rámec

Rámec těla je rozličný u různých plemen a užitkových směrů. Rámec je poměr výšky těla k jeho délce. (hodnotíme ho podle pravoúhelníku, rovnoběžky procházejí půdou, nejnižším místem kohoutku a kolmicemi, spuštěnými z kloubu ohbu a hrbolu sedacího). Rozeznáváme rámec vysokého obdélníku, rámec nízkého obdélníku a rámec čtvercový.
Vysoký obdélník: vyskytuje se zřídka, především u orientálních koní a dále u amerických klusáků. Kůň je krátký. Tento rámec těla je normální u hříbat.
Nízký obdélník: Vyskytuje se u anglických plnokrevníků i polokrevníků a u plemen západních. Délka těla převládá nad výškou.
Čtvercový rámec: vyskytuje se u orientálních plemen, zvláště u klisen. Délka těla se rovná výšce. Klisny jsou vždy proti hřebcům relativně delší.

Pohlavní výraz

Každý z rodičů má mít jasný pohlavní výraz. Hřebci, kteří vypadají jako valaši nebo klisny, do chovu nepatří.
Pohlavní výraz nejlépe posoudíme podle utváření hlavy (výraz očí), krku a pánve. Hřebec má mít hřebčí temperament. Hlavu má hrubší, někdy mírně klabonosou
Tvary klisny jsou jemnější, lehčí, štíhlejší. Má jemnější rovnou hlavu, štíhlejší krk, dobře vyvinutou dlouhou pánev. Končetiny jsou vždy slabší, jemnější.

Kostra koně
Kostra normálního dospělého koně se skládá z 205 kostí a menšího počtu chrupavek. Kosti jsou spojeny v kloubech, překlenuty a upevněny pomocí vazů. Větší kosti tvoří konstukci, k níž jsou upevněny svaly. Kosti kostry jsou podpůrným rámcem pro tělo a současně zásobárnou vápníku a fosforu. Některé kosti také ve své kostní dřeni produkují červené a bílé krvinky.
Obrazek

Obrazek


Kupujeme prvního koníka- dvouletí až tříletí

21. února 2010 v 15:49 | Terda |  Koupě koně
Nejde už o hříbě, ale stále nejde ani o dospělého koně. Ráda bych nadnesla, že takhle mladého koně opravdu nedoporučuji- stejně jako hříbě - úplnému začátečníkovi, protože jde skutečně o velmi citlivý věk a nezkušená ruka člověka, byť s dobrými úmysly, může mladému koníkovi nenapravitelně ublížit jak po psychické, tak po fyzické stránce. Málokterý začátečník totiž dokáže být ke koníkovi laskavý, přísný a důsledný zároveň.

O postupu výcviku

Bohužel jsem byla nejednou svědkem výchovy takového juniora naprostými laiky a nebylo to chvályhodné. Například nedávno v mé stáji obsedaly dvě majitelky tříletého, velmi hodného a mírného valáška. Přes moje snahy si nedaly poradit. Vypadalo to tak, že koník nerozuměl tomu, co po něm chtěly. Zmatený bloumal po jízdárně, když dostal bičem a rozeběhl se, prudce mu zaškubaly v hubě. "Jen mu dej, když nechce poslouchat", zaznělo z jízdárny. Chtě nechtě jsem se do tohoto týrání zvířete musela vložit. Má snaha však byla marná. Nakonec ho "zlomily" a on už jen tupě následoval druhého koně. Na druhé straně třináctileté děvče s vrozeným citem a pracně nastřádanými zkušenostmi dostalo do rukou tříletou klisnu českého teplokrevníka. Ta neuměla vůbec nic, celé tři roky chodila pouze na pastviny. Za pár týdnů trpělivosti z ní udělala skvělého koníka, který spolupracuje a velmi rád se učí.

Jsou to vlastně puberťáci

Je potřeba k nim také tak přistupovat. Musíte se obrnit bezmeznou dávkou trpělivosti a vyčlenit pro ně ze svého času skutečně maximum.

Neodradila jsem vás?

Dobrá, tedy na začátek.
Přivedli jsme si do stáje 2-3 letého krásného koníka. Samozřejmě pro něj máme dostatek kvalitního krmení, prostorný box nebo dostatečně velké stání, pastviny a základní výstroj a vybavení. O tom jsme si pověděli v minulém čísle. Nezapomeneme na lonž, dobrou koženou uzdečku, měkké lehké udidlo, otěže a u tříletých již potřebujeme i sedlo. To vybírejte pečlivě, zapomeňte na sportovní speciály a určitě se poraďte se zkušenými koňaři, kteří vám v tomto období budou nepostradatelnými pomocníky. U tažných koní budete potřebovat dobrý chomout nebo poprsní postroje a opět se určitě poraďte. (Nestačí přečíst si příručku.)

Začínáme pracovat!

Vždy začínáme na lonži, což pro někoho je jen "hloupé obíhání do kolečka", nebo jen prosté vypohybování. Ale ve skutečnosti jde o navázání kontaktu. I lonžování je potřeba koníka naučit, zpočátku nebude tušit, co po něm chcete, takže mu musíte ukázat, jak na to. Je potřeba navést ho na kruh, krokem s ním obejít několik koleček a postupně povolovat lonž, která by neměla být kratší než 8 metrů. Práce nesmí koníka vyčerpávat, začínáme tak na 15 minutách a postupně po několika dnech přidáváme. Nenechte ho zbytečně cválat, spíše se zaměřte střídavě na krok a klus. Pokud není schopen pochopit vaše povely, nechte ho odpočinout a zkuste to pomaleji. Opět se nebraňte pomoci zkušeného koňaře, protože i vy se máte co učit. Jakmile váš tříletý koník chápe vše, co po něm chcete, a respektuje vás, je možné ho obsedat či zatahat.

Tady pozor!!!

Na "syrovém" koňském hřbetě nemá začátečník co dělat,stejně tak na kozlíku! Tady je každá rada drahá. Pokud nemáte v okolí koňaře, který by pomohl, nelitujte peněz a koně odvezte po předchozí domluvě do stáje, kde se výcvikem zabývají a vy sami se aktivně zapojte do učení. Vyplatí se vám to.

Co kopýtka?

V tomto období je čas na první kování. Pokud jste se koníkovi skutečně správně věnovali, nebude to problém, většinou na podkovy nijak negativně nereagují. Okovat mladého koně je dobré, i když jde třeba o nenáročného hucula, protože mladé kopyto není zvyklé na zátěž a pokud ho nechrání v době výcviku podkova, velmi snadno dochází k rozštěpům,či jiným nepříjemným defektům. Ty nejen zpomalí výcvik, ale mohou mít i dlouhodobé zdravotní následky.

Co zdraví?

Nesmíte zapomínat na pravidelné očkování. Jde o chřipku a tetanus. Dnes už jde o jednu vakcínu tzv.dvojkombinaci. Aplikuje se jedenkrát do roka, pokud je to poprvé, tak se revakcinuje. Odčervování je také nutnost. Kůň zamořený parazity nemůže podávat dobré výsledky. Aplikujeme buďto pasty, kterých je na trhu nepřeberné množství, nebo levnější prášek. U veterináře najdete většinou obojí. Odčervení provádíme nejlépe každé 2-3 měsíce. Pokud si nejste jisti, zda předešlý majitel před prodejem koně takto ošetřil, neváhejte a podejte mu přípravek ihned.

Hřebci

Ve věku 2-3 let je nejvyšší čas na kastraci hřebečků.Dochází k úplnému pohlavnímu dozrání, i když někteří hřebci jsou schopni připustit klisnu už na roce. Nejde o degradaci zvířete, ale spíše o ulehčení života jak jeho, tak i vašeho. Málokterý hřebec je vhodný pro začátečníka a málokterý je v rukou začátečníka schopen pracovat ve společnosti klisen, aniž by nepůsobil problémy a neohrožoval zdraví vaše i své. Kastraci musí vždy provádět zkušený veterinář, ten vám také poradí se vším, co tato procedura obnáší.

Klisny

Klisničky pomalu připravujeme na chovný svod. Jedná se o registraci do plemenné knihy a o přesné změření a podrobný popis. Kde svod proběhne a kde získáte tiskopisy pro přihlášení vám poradí na Asociaci chovatelů koní ve vašem kraji. Důležité je i zajistit všechna potřebná vyšetření krve a výtěry z pochvy. Opět vám poradí váš veterinář.
Jdete cestou trnitou, zvládnete-li ji, zasloužíte obdiv. Držím vám palce

Kupujeme prvního koníka- důchodce

21. února 2010 v 15:48 | Terda |  Koupě koně
V dnešní kapitole bych vám chtěla přiblížit tzv. důchodový věk koníků. Ke koupi takového koňského veterána nás může přivést skutečně mnoho pohnutek. Někdy si ho vybereme, protože hodně umí a chceme, aby nás mnohému naučil. Nebo nás nějak upoutal, buďto svou minulostí, povahou či jen smutným, moudrým pohledem. Spousta skutečně starých koní je stále při síle a může rozdávat ještě spoustu radosti, takoví koně jsou většinou vhodní i pro začínající koňaře, protože je co se od nich učit. Ale nepředbíhejme!

Od kolika let je kůň vlastně starý?

Je to velmi těžká otázka a ještě složitější je odpověď. Záleží na mnoha faktorech:

1) pokud byl koník zapřahán či obsednut před třetím rokem života a byl tedy předčasně zařazen do výkonu, odrazí se to nejen na hůře se vyvíjejícím pohybovém aparátu jako jsou kloubní pouzdra, kosti a šlachy, ale i na psychickém stavu vzhledem k mentální nevyzrálosti mladého zvířete.
2) byl v hříběcím věku předčasně odstaven nebo došlo k úhynu matky a nedostalo se mu správné výživy. Byl tedy zpomalen růst.
3) hodně záleží také na tom, jak byl krmen od odstavu po celý život. Pokud byl od hříběte šizen a nedostával správné krmné dávky nebo jen nekvalitní krmivo a bylo opomíjené očkování a odčervování.
4) pokud byl dlouhodobě pracovně přetěžován a byl mu odpírán řádný pravidelný odpočinek.
5) utrpěl úraz, který ho na dlouhou dobu provázel jako handicap. Trpěl nejen fyzicky, ale i psychicky.
6) klisna, která rodila rok co rok hříbata, což je vyčerpávající, hlavně pokud byla vyhublá a ještě pracovala (ruku na srdce, vidíme to velmi často.)
7) hřebec, ač není třeba ani plemenný, připouštěl velmi často klisny a ještě díky temperamentu byl fyzicky přetěžován. Nebo jen zdánlivě šetřen, ale zavírán o samotě a strádal psychicky, zvláště byl-li v blízkosti klisen.
8) pokud pochází z úzké příbuzenské plemenitby a jeho organismus není zcela v pořádku (albinismus), nebo byla matka připuštěna odrostlým hříbětem, to pak potomek nebývá často zcela 100% v pořádku. Pokud byl koník vystaven jednomu nebo dokonce několika z výše uvedených faktorů, může být třeba už v 10 letech naprosto vyčerpaný a vlastně tedy předčasně zestárlý. Z praxe můžu uvést příklad : Klisna A1/1 Gizelda. V mládí běhala dostihy, potom chodila v turistické jízdárně a měla spoustu hříbat. K nám přišla jako 13 letá, zlomená, nemocná, vyhublá. Umřela po dvou letech důchodového odpočinku. Diagnóza - staroba. Klisna A1/1 Gassanda. V mládí dostihy, pak velmi těžký úraz na noze s dlouhodobým léčením, které se podepsalo na její psychice. Pak turistická jízdárna, dostihová příprava s mladými koňmi, několik porodů, ten poslední velmi těžký. Dlouhodobé problémy s dělohou. Ve 13 letech se začínají ozývat následky, nepomáhá léčení, stále se ozývají další a další nemoci a je v 15 letech utracena, protože její stařecké utrpení je nesnesitelné. A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Takže jednoznačná odpověď od kdy je koňské stáří neexistuje. Kupujeme-li ho pouze pro radost a nevyžadujeme od něho žádný výkon, je třeba zjistit všechny nemoci a dosavadní léčení. Vyhovět mu ve všech ohledech, aby se cítil co nejlépe. Pak tedy mluvíme o skutečném koňském důchodu.

Má tedy vůbec cenu uvažovat o starém koni?

Jednoznačně ano, jak jsem se zmínila už na začátku. Je spousta koní, se kterými je zacházeno správně a hlavně je to na nich i poznat. Jeden příklad za všechny- přišla k nám do stáje klisna ČMB Lucka ve 13 letech. Od mládí jen lehká práce, potom pár let v lese při těžbě dříví s rozumným kočím, který věděl, kdy ji nechat odpočinout. Pak úraz na zadní noze, který má dodnes drobné následky, ale klisně je dnes 20 let. Je krásná, lesklá a temperamentu má na rozdávání. Chodí pod sedlem a rozsévá okolo sebe radost. Gábina ČT, přišla v 21 letech, celý život jen rekreační ježdění, sem tam lehký zápřah. V 23 letech mění stáj, stále rekreačně pracuje a je utracena ve 32 letech. Pracovala a dělala radost do svých 31 let. Teď něco ze světa: V 62 letech zemřel nejstarší evidovaný kůň Old Billy, který tahal a seřazoval vlečné říční čluny. Pracoval do svých neuvěřitelných 59 let. Tito koně působí velmi mladě byť je jim třeba 20 let. A zase záleží prostě na tom, jak s nimi člověk, kterému sloužili, zacházel.

Na co se tedy při koupi zaměřit?

Pokud kupujeme starého, tedy z nějakého důvodu vyřazeného koně pro další práci, musíme zjistit:
1) Proč je vyřazován z provozu.
2) Jaké jsou další reálné možnosti jeho využití.
3) Zranění a nemoci, které prodělal a jaké následky si tedy nese.
4) Jak fungují jeho smysly ( zrak, sluch)
5) Stav vnitřních orgánů ( krevní testy)
6) Stav pohybového aparátu a kopyt.
7) Stav zubů.
8) Zda nepracuje pouze se specielně upravenými postroji nebo podkovami.
Kupujeme-li ho pouze pro radost a nevyžadujeme od něho žádný výkon, je třeba zjistit všechny nemoci a dosavadní léčení. Vyhovět mu ve všech ohledech, aby se cítil co nejlépe. Pak tedy mluvíme o skutečném koňském důchodu.

Jak se o něj starat?

Samozřejmě, že s trochou shovívavosti. Co předěláte u hříběte, nepodaří se vám u starého koně. Co se týče péče, je stejná jako u mladého, jen se přimlouvám za měkčí podestýlku. Výběh by neměl být příliš členitý, ale dostatečně velký, aby si koník udržoval fyzičku i při odpočinku. Častěji se zaměříme na zdravotní prohlídky a vyšetření. Zažívací ústrojí je- jako všechno- opotřebované, takže náchylnější na invazi parazitů. Obecně musíme počítat se zhoršenou termoregulací, takže hůře snáší teplotní výkyvy. Přímo vražedný může být i krátkodobý průvan.

Jak krmit?

Na to také není přesný recept. Obecně platí více glycidů a méně bílkovin, ale moje praxe ukázala, že každý koník tráví jinak a je třeba se mu přizpůsobit. Samozřejmě záleží na pracovním vytížení. Naprosto nepostradatelné jsou vitamino- minerální doplňky, samozřejmě pro seniory. Dobré jsou kloubní výživy, také jako přídavky do krmení. Když vyberu trochu ze starých receptů, tak vynikající je lněné semínko a trocha medu. Další výtečný přídavek je 1 - 2x týdně pivo. Nejjednodušší však dnes je jednoznačně sáhnout odměrkou do pytle s granulemi, kterých je nepřeberné množství a měly by zaručovat i vysokou kvalitu použitých surovin. Pokud má váš koník problémy se zuby a nepomáhá ani broušení, je dobrá řezanka za sena otruby, sladový květ a lněné semínko, to vše spařit a podávat nejméně 3x denně teplé. Krmnou dávku však konzultujte s veterinářem, protože každý kůň je jiného tělesného rámce a každý jinak žravý a krmitelný. Určitě to nepřeháníme s jadrnými krmivy jako je oves, ječmen, kukuřice atd., protože staříkům hrozí častěji zchvácení kopyt než u mladých koní. Zase jeden příklad: Těžký chladnokrevník Moby Dick, Celý život líný, tedy šetřený kůň, mohl tu s námi být ještě hodně dlouho. Majitelé si nedali poradit v otázce krmení a v domnění, že starému pánovi dopřávají to nejlepší, krmili ho 3x denně plným 10 litrovým kbelíkem ovsa. Kůň ale neměl žádný výdej energie, pouze chodil do výběhu. Musel být utracen ve 22 letech kvůli těžkému zchvácení kopyt. Jinak byl naprosto zdráv a pokud by byl u rozumného majitele, mohl ještě dnes chodit pod sedlem a být užitečný.

Jak se správně zachovat, když už koník trpí?

Toto je velmi smutná kapitola, ale považuji ji za velmi důležitou. Je nutné dokázat si přiznat, že už koník dosloužil. Jinak to nejde, když ho bolí staré rány natolik, že nemůže vstát, když ani vyváření všech možných dobrot ho nepřiměje, aby se dosyta nažral, když už je prostě jeho životní pouť u konce, je na čase zkrátit jeho utrpení. Je to velice těžké rozhodnutí, ale uvažte, jakou výhodu má oproti nám - lidem. Nenechte ho zbytečně trpět a připravte mu rychlou a důstojnou smrt. Jsou dvě možnosti:
a) Veterinář koníkovi píchne injekci a prakticky ho bezbolestně uspí. Potom je potřeba zajistit odvoz těla asanační firmou. Tento způsob není však levný, celá akce vyjde na 5 - 8000 korun.
b) Odvoz koníka (pokud je toho schopen) na jatka. Vím, zní to brutálně, ale dnes jsou tato zařízení humánnější nebo se alespoň nechá humánnější vybrat. Dle mého průzkumu se pracovníci jatek snaží, aby to koník měl co nejpříjemněji a nejrychleji za sebou. Asi se vám tato metoda moc nezamlouvá, ale musím se o ní zmínit, protože dobře vím, že každý koňař nemá tisíce v záloze a na rozdíl od veterinárního utracení, ještě nějakou korunu dostane.
Já sama se přikláním k té první variantě, těžko soudit.

Co říci závěrem?

Toho nepříjemného jsem už řekla dost a tak teď trocha povzbuzení. Koníci důchodci jsou obecně vzato rozumnější, rozvážnější, zkušenější a někdy taky morousovatější než bujní mladíci. Přeji vám i jim jen to dobré, žádné nemoci a samé krásné zážitky. Přiznejme si otevřeně, je to krásný pocit pomoci nějakému koníkovi k prožití pěkného důchodu. Zaslouží si to a věřte mi, že se vám umí odvděčit. V příštích několika číslech si povíme o zlozvycích a nemocech, na které si při koupi koníka musíme dát pozor.

Jak nenaletět?

21. února 2010 v 15:45 | Terda |  Koupě koně
Je toho opravdu hodně, na co si dát pozor při koupi koně, a nemusí být ani první. Nejprve bych se chtěla zaměřit na zlozvyky, kterými koně nejčastěji trpí, a které jsou prodávajícími nejčastěji zatajovány, protože snižují hodnotu a prodejeschopnost koně.
Je dobré, když se jedete na vybraného koníka podívat, udělat si dostatek času a zajistit, aby i prodávající nikam nespěchal. Po předvedení koníka venku a při ošetřování ve stáji poproste prodávajícího, aby vyndal koníkovi všechno krmení z boxu, a pozorujte ho, co dělá, když se uklidní. Jděte z boxu ven a zpovzdálí v klidu a tichu pozorujte jeho chování. Pokud je v pořádku, měl by začít odpočívat nebo jen klidně pozorovat své okolí. Pokud ale není po psychické stránce v pořádku, začne projevovat některé z poruch chování, které nazýváme stájové zlozvyky.
Ze zkušeností vím, že majitel koně řekne: "To nic není, když dostane práci, tak ho to přejde". Opak je ale pravdou! Zlozvyky jsou vážné psychické poruchy, které ve většině případů nejdou odstranit, ba dokonce se věkem stupňují a prohlubují. Jako například:

Klkání

Koník stojí relativně v klidu, ale hledá vhodné místo k zahryznutí se. Většinou vyhovují žlaby nebo vrátka apod. Koník se zakousne a přizpůsobí polohu krku a hlavy do "správné" polohy a začne říhat čili prohánět vzduch jícnem do žaludku. Ne, že to nic není, ale ba právě naopak. Umíte si představit určitě sami na sobě, co umí nadělat za neplechu nahromaděný vzduch ve vnitřnostech, jak to dokáže bolet. To samé cítí koník. Další problém je, že do vzduchem naplněného žaludku se zákonitě nemůže vejít správné množství krmení a koník hubne. Nezanedbatelným problémem je i to, že klkání je tzv. "nakažlivé", to znamená, že koník vedle nebo naproti stojící ve stáji toto nežádoucí chování velmi snadno okouká a začne klkat také. Osobně jsem se setkala s případem, kdy do velké řadové stáje přivezli nevědomky klkavého koně a do rána jich klkalo 12 z 15. Ani jeden se to už nikdy neodnaučil. Pomůcka proti klkání je v různých provedeních připnutý nákrční řemen, který znemožňuje koníkovi zaúhlit hlavu a krk tak, aby prošel vzduch. Je to ale řešení nouzové a koni zase ubližuje jinak. Velmi často dochází díky silnému dotažení k odřeninám, odpařeninám a nezřídka i k otokům hlavy. Kůň se ale zakusuje stále a pokud si k tomu vybral kovové mříže nebo kameninový žlab, ničí si ještě i zuby, což jsou skutečně nevratné škody, protože mohou nastat problémy s příjmem stravy.

Tkalcování a hodinaření

Když kůň pochopí, že se už nic dít nebude, že jste odešli, a ke krmení také není nic k dispozici, začne se pohupovat. Postupně se začne dostávat do zdánlivého stavu "odpočinku" a houpe se ze strany na stranu, zepředu do zadu, nebo dokonce začne kroužit hlavou či celým tělem. Opět se jedná o velmi závažnou poruchu chování, ze které se koník většinou nedostane, v lehčích případech je to pouze stájový zlozvyk, ale často se stává, že tomuto zvláštnímu "tranzu" podléhají i na pastvinách. Skrytá zrada je v tom, že kůň při tomto problému stojí rozkročený a zatěžuje své klouby nepřirozeně a hlavně dlouhodobě, takže předčasné opotřebení a např. artróza je na cestě. Dalším na první pohled opomíjeným faktorem je stálá aktivita koně, kdy si prostě neodpočine. Takže takový koník je až na některé výjimky špatně krmitelný, protože vydává velké množství energie zbytečně navíc, ale nemůže si pomoci. Opět se jedná o tzv. "nakažlivý" zlozvyk, který ostatní koně snadno převezmou.

Kopání do zdi

Koník opět zdánlivě odpočívá a z ničeho nic kopne do zdi nebo do stěny boxu, za chvíli znova a znova. Někteří to dělají jak v klidu, tak při krmení. Kopyta, šlachy i klouby jsou opět jednostranně, dlouhodobě a nepřirozeně namáhány. Nejvíce ale trpí kopyta, zranění, která si kůň může přivodit, mohou mít dlouhodobé nebo dokonce trvalé následky. Jako zmírnění následků tohoto chování se používá gumové obložení stěn boxu, ale je to opět jen z nouze ctnost.

Houpání řetězem

Jedná se o koně, kteří jsou ustájeni na vazných stáních. Koník houpe řetězem, nejdříve jen horním pyskem a později protahuje řetěz hubou a přidává kývavé pohyby hlavou. Je to jakýsi "kříženec" mezi klkáním a tkalcováním. Koník si opotřebovává zuby, zraňuje jazyk, dásně a namáhá klouby. Trochu pomáhá vyvázání na dva vazáky do stran, ale hrozí klkání.

Kousání mříží

Podobným zlozvykem koní ustájených v boxech je kousání mříží. Koník se zakousne do mříže a "brousí" o ně zuby až z nich zbyde jen torzo. To samozřejmě vyvolává velké problémy s příjmem potravy, zvláště při pastvě.

Ožírání srsti

Koník si začne vykusovat vlastní chlupy a žíně, většinou z jednoho místa na těle. Toto místo je mnohdy až do krve rozkousané. Je tu problém rány vyhojit, protože opakované kousance to nedovolují. Další problém- a to velmi závažný, je chlupový "knedlík", který se díky nestravitelnosti vytvoří v žaludku. To vede k těžkým kolikám a pokud se okusování včas nezabrání, (a ono to moc nejde) vede tento stav až k úhynu.

Požírání vlastních výkalů

Koník hledá něco k snědku, pokud nic nenajde, začne se cpát vlastními výkaly. Je to způsobené většinou dlouhodobým hladověním a přetrvává i v době, kdy je krmení dostatek. Tento zlozvyk způsobuje poruchy trávení a velmi časté koliky. Problém se dá ve stáji částečně řešit uvázáním na stání, ale nesmí se otočit zádí ke žlabu. Tento zlozvyk však přetrvává i při pobytu koně na pastvě.
Je spousta dalších méně závažných zlozvyků které koně umí, jako např. svlékání ohlávky sobě nebo kamarádům, nadměrné hrabání, rozhrabování trusu a jiné. Ty však znepříjemňují život jen chovatelům. Není jednoduché dobře rozpoznat koně se zlozvykem. Prodávající vám koně předvede tak, aby se tyto zlozvyky neprojevovaly. Pokud si ale uděláte dostatek času a budete pozorní, máte šanci rozpoznat spoustu věcí. Stačí se jen dívat a nedat se napálit.

Jak vybrat poníka

21. února 2010 v 15:44 | Terda |  Koupě koně
Dítě začíná jezdit
Jezdec, který se má cítit na koni dobře, musí také dobře začít. Mít pro první kontakty přátelské, velikostí přiměřené a bezpečné zvíře umožní získat jistotu při seznamování a chuť učit se jezdit, stát se členem jezdeckého klubu nebo si později dokonce vlastního koně pořídit.
Pro začínající nejmenší děti se hodí poník s výškou kolem 120 cm, přátelský, vychovaný a dobře přiježděný. Je lepší s klidnější povahou, aby se dítě neodradilo hned zpočátku úlekem nebo pádem při náhodném nechtěném přechodu poníka do rychlejšího pohybu. Takového poníka může dítě více méně samostatně ošetřovat, všude dosáhne, udrží poníkovi nohy při čištění a nemá z něho obavy jako z většího koně. Naopak příliš malý poník neumožní budoucímu jezdci naučit se korektní sed.
Někdy se rodiče rozhodují mezi poníkem a velkým koněm, zvláště rodiče, kteří sami jezdí, ale neměli ještě příležitost práci se sportovními pony vidět. Malé dítě však není schopno s koněm manipulovat ani při ošetřování nebo práci ze země, ani ho korektně vést ze sedla, protože na něho prostě pořádně nedosáhne. Praxe, běžná v zahraničí, kde v jezdeckých centrech jsou poníci pro děti samozřejmostí, se však už prosazuje i u nás. Mnoho stájí, kde by si dříve poníků ani nevšimli, dnes vyniká sportovními úspěchy v pony sportu.

Inzeráty
Má-li dítě opravdu zájem o jízdu na koni a rodiče se rozhodnou poníka koupit, musí v záplavě inzerátů velmi dobře vybírat. Jenže rozlišit mezi seriózní nabídkou a snahou prodat za každou cenu není jednoduché. Laici se při koupi často neřídí rozumem, ale city a pocity, úplně ideální se jim často zdá případ, kdy dítě a kůň (nejlépe mladý či hříbě) budou vyrůstat spolu a "k obrazu svému." To je asi nejhorší kombinace, která může nastat, protože mladý koník potřebuje náležitou výchovu, poté obsednutí a s tím je spojeno nemálo práce. Nezkušené dítě a mladý kůň- to je záruka velkých problémů! Také pořízení hřebce je problematické, už kvůli ustájení či ošetřování, ačkoli dnešní hřebci poníků jsou již nesmírně charakterní. Potíže se spíše vyskytnou u "kříženečků do bytečku", kde majitel nemá většinou ani ponětí o původu svého nového "šampiona".
Inzeráty typu:- "Roční hřebeček vhodný pro dítě, budou spolu vyrůstat",
-"Budoucí plemenný hřebec s mimořádným původem"
-"Kůň do sportu - hucul, talentovaný skokan",
-"Jedinečná příležitost, extratřída, excelentní původ, excelentní chody, cílený chov, mimořádný exteriér"
-"ojedinělá kombinace"
-"špičkový zahraniční průkaz původu"
-"prověřený ve sportu"
-"atraktivní strakatý těžší hřebec pro chov drezurních koní"
-"předpokládaná výška do 155 cm, vhodný do pony sportu" atp.
přinejmenším varují, aby si zájemce dobře prověřil, zda prodávající vůbec má o chovu koní alespoň základní znalosti!
• jestli by nebyl pro dítko lepší zkušený a klidný desetiletý valach, který vaši ratolest v pořádku donese přes překážky či přiveze z vyjížďky…
• aby u údajného plemeníka zjistil, zda mimořádný neznamená mimo řády všech plemenných knih a hřebeček pak nejen nemůže připouštět, ale nebude mít v průkaze ani uvedeno plemeno,
• jestli dotyčný hucul skáče i něco jiného než ohradu za lepší travičkou a opravdu bude tím pravým sportovním koněm. Ruku na srdce - kolik skákajících huculů na kolbištích jste již viděli?
• jestli je to skutečně příležitost získat kvalitního koníka nebo jen z neznalosti draze zaplatit běžný průměr. Při koupi je nejlépe mít s sebou veterináře či koňaře znalého věci, který vás včas upozorní na možné problémy.

• aby kombinace neznamenala domácí směs typu shetland x hucul x teplokrevník x chladnokrevník, samozřejmě bez původu, s rousy imitujícími módního strakatého
tinkera za sumu odpovídající tinkerovi originálnímu. Inzerát skutečně nelže - jde o "jedinečnou kombinaci"!
• jestli údajný zahraniční původ splňuje podmínky České republiky, aby poník za mnoho peněz nakonec neskončil jako registrovaný bez původu.
• jestli má opravdu patřičné výsledky je zjistitelné podle čísla licence ČJF. Možná, že pod pojmem sport vidí prodávající to, že koník jen doběhl stometrový dostih na místní výstavě drobného zvířectva...
• jestli opravdu hřebec bez původu bude ten pravý otec drezurních koní, nad jejichž dlouhými rodokmeny jinde bádají nejlepší chovatelé.
• jestli by pro pony sport nebyl lepší opravdový poník, protože koně doopravdy sportovní licence pony nedostanou. A z předpokládané výšky do 155 cm nakonec bude "maxikůň Fík."


Než se rozhodnete …
Nezávazná návštěva u některého chovatele pomůže získat mnoho informací. Dobrý chovatel může předvést a nechat vyzkoušet na ruce i pod sedlem typického zástupce plemene, aby se začátečník mohl orientovat a získal představu o tom, jakého poníka by mohl mít doma. Zajímavé je navštívit některou speciální výstavu pony, ať už menšího rozsahu nebo přímo celostátní přehlídku. Soutěže pony, zvláště ty na vyšší úrovni obtížnosti nebo v centrech pony sportu, dávají také dobrý obrázek o tom, které typy poníků jsou pro určitý věk dítěte vhodné.
Před dohodnutou návštěvou by bylo dobré získat reference od nezávislého chovatele, který prodávaného poníka zná, ale nemá na něm osobní zájem, může být ale dosti těžké takového najít. K návštěvě prodávajícího a výběru poníka je rozumné přibrat dalšího zkušeného chovatele pony, který může nezávisle poradit a vyloučit tak evidentní triky prodávajícího, jako je třeba čistokrevný shetland se 120 cm výšky, čistokrevný velš s jednou nebo dvěma generacemi předků nebo úplně bez původu - "ale vypadá tak", český sportovní pony po plnokrevníkovi bez licence, plemenný hřebec bez licence nebo zcela bez původu. Původ je vždy uveden v Průkazu koně nebo v Potvrzení o původu, opatřeném příslušnými razítky. Pochybnosti může rozptýlit konzultace na příslušném chovatelském svazu.
Jednou z nejvýznamnějších vlastností u poníka pro děti je charakter. V současném chovu pony je dobrý charakter vyžadovanou normou, ne výjimkou. Pony, který odpovídá standardu plemen, pro která jsou u nás vedeny plemenné knihy, je přátelský, ochotný, ovladatelný, spolupracující. Jakýkoliv extrém v podobě kopání, kousání, neovladatelnosti je hrubou vadou a vylučuje z možnosti zápisu do plemenné knihy. Kupovat takto zkaženého poníka, často pocházejícího z nevhodného křížení, je velkým rizikem a ani v případech nízké ceny se nikdy nevyplatí. Je známé, že už malé hříbě se učí chování od matky, proto ani pokus odchovat od agresivní klisny použitelné hříbě nejspíš nebude úspěšný.

Vhodný pony
Děti od 8 do 12 let mohou závodit v samostatných kategoriích pony do 120 cm, do 135 cm a do 148 cm, děti do 16 let mají kategorii pony do 148 cm. Poníka je tedy třeba vybírat podle výšky přiměřené ke stáří dítěte. Na první pohled se může jevit výhodné koupit poníka nejvyšší kategorie už malému dítku, aby na něm mohlo delší dobu jezdit na závody. Pokud však bude pomalejší a klidnější, aby ho malé dítě vůbec zvládlo, stejně mu přestane vyhovovat, až trochu povyroste, zlepší si jezdecké dovednosti a zvýší se úroveň konkurence v kategorii starších dětí.
Pro začátky se dá využít poník v jezdecké škole, u známého chovatele a podobně. Když už se dítěti daří a chce závodit, bude potřebovat poníka vlastního, ať už bude ustájený doma nebo v jezdeckém klubu. Pořizovací náklady na dobrého poníka jsou dnes stejné jako u velkého koně, hříbě lze koupit do 12 - 20 tisíc, rekreačního poníka za 15-30 tisíc, sportujícího poníka s výkonností za 30 tisíc, ale třeba i za částku o nulu vyšší.
Je tedy vhodné pro začínající dítě pomalejší, hodný poník, pro sport malého dítěte poník spolehlivý, ochotný, s výškou odpovídající výšce dítěte, nejlépe s podílem velšské krve. Od 12 let je nejlepší pony s optimální výškou nad 140 cm, ušlechtilý a ovladatelný, s temperamentem podle jezdecké úrovně dítěte.
Všechny uvedené typy poníků je možné najít mezi představiteli plemene český sportovní pony.

Kam dál